Když očička jen září

Když  očička jen září             Dětská duše není zatížena teoriemi o umění,  a proto je vnímá bezprostředně, bez zábran a předsudků. Co se dětem líbí, to dají najevo, přičemž to neplatí jen o dětském publiku, ale také  o dětských interpretech.  Ti, co si nechali úvodní koncert z Lejskova hudebního cyklu, v němž  ti nejmenší  sekundovali zdatným  profesionálům, ujít, mohou  jen litovat!               Za všechny jedna reakce  z řad těch, kteří se   pátečního večera zúčastnili: „ Díky za nepromarněný čas, jsme rádi, že jsme  nejen slyšeli, ale i viděli to, co se nenabízí každý den. Tlumočte naše poděkování všem, kteří se  na tomto večeru podíleli“.   Slova,  která mě přiměla k zamyšlení.    Pomyslně jsem  zvážila dvě stránky jedné mince.  Plný sál a poloprázdný. Na první pohled se zdá, ž[ více ]

pondělí 20. červen 2016 09:42 | Reputace článku: krátký

Magické jedničkY

Jirko, Jiříku, Jiříčku, jsem to ale ostuda, jen co je pravda. To se přece nedělá, slíbit a nedodržet. Jak k tomu přijdou ti, kteří se dožadovali dalších vzpomínek na nebeského Študenta. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra, ano, máš pravdu - snad se tak moc nestalo...Jiříku, taky jsi vše nesplnil, copak Ti to vyčítám ? I toto psaníčko dopisuji až na Martina. Jméno, jež je spojeno se sněhovou pranostikou (mj., dnes , to je roku 2015, je tomu přesně naopak), přiválo do rodiny Věry a Kamila Bednářových vlasatého kloučka, jenž se od prvopočátku jevil jako nesmírně hodné dítě. Škoda, že nevím, který den v týdnu to tehdy byl, ale jisté je, že to bylo 11. 11.1941.[ více ]

středa 11. listopad 2015 10:22 | Reputace článku: 2,80

Haló, študente, promiň, tři roky jsem Ti ubrala!

Víš, jak jsem na to přišla.? Prvního listopadu by oslavil Tvůj učitel Radovan Lukavský 95 let. Před deseti lety (mám ještě vstupenky) nás pozval do Violy, kde recitoval a současně slavil své kulatiny. Pokud by Ti dnes bylo 70, pak bych s Tebou před deseti lety pravděpodobně slavila i šedesátku. Jak bych mohla, vždyť jsme se neznali! To bych předbíhala událostem – viz můj příspěvek S Jezdcem k nebesům. Když už jsem to tak popletla, tak ještě přidám něco k svátku Sv. Martina. Pamatuješ si na to, jak jsme byli v restauraci na Václaváku a popíjeli skvělé Svatomartinské víno? I na husičku došlo! Jiříku, omlouvám se nejen Tobě, ale všem, kteří si při čtení mého příspěvku S Jezdcem k nebesům, ťukali na čelo. Inu, i mistr tesař se utne, natož učedník. I když Tebou vyřčená věta z F.L. Věka „Už nemá[ více ]

úterý 11. listopad 2014 06:10 | Reputace článku: krátký

S JEZDCEM k nebesům

S Jezdcem k nebesům Jiříku, 11. listopadu 2014 by se Študent z legendárního filmu Nebeští jezdci dožil sedmdesáti let. Mluvím o Tobě, a Ty to víš, protože mi šeptáš do ucha, že k naší pozdější vzájemné náklonosti přispěl údajně můj hlas, kterým jsem k Tobě promlouvala prostřednictvím mobilní virtuální sítě. Věříš, že já si ten okamžik vybavuji naprosto přesně? Byl pátek 27.9.2002. Tento den jsem vstoupila na pole vydavatelské, i když tehdy jako naprosté nakladatelské embryo. V této m é nové podnikatelské aktivitě jsi i Ty později sehrál významnou roli. Ale vraťme se do naší vydavatelské party, která finišovala, aby večer mohla předstoupit před jesenické knihomoly,nadšené psavce a naše příznivce. S kamrády Tomášem Knoppem a Luďkem Augustou jsme se chystali na křest básnické prvotiny Petra M[ více ]

pondělí 10. listopad 2014 18:17 | Reputace článku: krátký

Viléme, Hynku, Jarmilo!

pokračování - příště se polešpím a bude to n aráz[ více ]

pondělí 7. duben 2014 18:36 | Reputace článku: 5,61

Viléme, Hynku, Jarmilo!

Milí přátelé, dlouho jsem přemýšlela čím začnu, protože témat, se kterými bych se ráda s Vámi podělila, mám mnoho. V průběhu posledních patnácti let jsem se setkala s řadou zajímavých osobností kulturního života, mezi něž patřil také dramaturg a scenárista České televize Jiří Bednář. Charismatický muž s blankytnýma očima byl po dobu sedmi let mým blízkým přítelem a učitelem. Jeho přání následovat ho do Prahy jsem bohužel nemohla vyhovět. V té době byl tatínek již těžce pohyblivý a postupně se i s maminkou stali ležáky zcela odkázanými na mou pomoc. Odložit je na LDM bych nemohla, to by mi srdce nedovolilo. Vidíš, Jiříku, Ty jsi tam skončil a také dodýchal. Ani nevíš, jak mě tato zpráva zasáhla. Byla jsem v té době po operaci druhé kyčle a najednou jsem si uvědomila, jak je ten osud vrtkav[ více ]

pondělí 7. duben 2014 18:16 | Reputace článku: krátký

Jarmila Pohlová

Jarmila Pohlová

Psát budu o všem, například o vzácných přátelstvích a možnostech vystupovat s Radovanem Lukavským. O tom snad nejvíce. Mám mnoho fotek, vzpomínek a autentických poznámek tohoto nezapomenutelného mistra mluveného slova. Ale také o rodině, o tom, že ze tří synů mám zde v v republice jen jednoho. Ale ten rozdává svým srdcem, jež promlouvá prostřednicdtvím klavíru, radost všem, kdo si ho přijdou poslechnout. O mých vzácných rodičích, které jsem dochovala do posledního dechu a doma.

Prý mladě vypadající důchodkyně, ale především žena, která časem dospěla k tomu, že lépe říkat věci přímo, než-li je dusit i v sobě. A to i za cenu, že poznám, že mezi těmi, jimž jsem léta věřila, jsou tací, kteří si mé přízně nezaslouží.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora